18.6. Zkoušky z norování ve Strojeticích (OMS Benešov)

    S Endýskem máme natrénováno. Pravidelně jsme jezdili na noru v Třebízi, která sice spadá pod Kladno, ale je to až za Slaným. Žádné bližší tréninky nebyly, tak jsme jezdili až tam.

    Endýsek je do práce jako ďas, holt krev jeho pracovně velmi úspěšného otce Oresta se v něm nezapře. Jediný handicap do nory je Endýskova velikost. Přeci jenom protlačit do tak malé díry těch 41 cm není úplně snadné. (Já bych tam tedy nevlezla.)

    A tak aby získal Endy na jistotě, pravidelně jsme jezdili trénovat. Ájinka se taky činila, na trénincích si vede statečně, jen ještě potřebujeme z "kníkání" přejít na štěkání.

    Problém nastal, když jsem zkoukla kalendář a ke svému rozčarování zjistila, že všechny termíny norovacích zkoušek se nám kryjí s výstavami. Tak jsem zapátrala a jediný možný a pro nás schůdný termín jsem objevila právě ve Strojeticích.

    A aby nebylo komplikací málo, pro dění okolo nového přírůstku Lindičky jsem na tento termín úplně zapomněla. Osvítilo mě až v pátek dopoledne, den před zkouškami. Tak jsem nastartovala internet a hledala nějaký telefonní kontakt. Postupně jsem se dopátrala až k normistrovi, panu Neumannovi. Díky jeho vstřícnosti jsme mohli ještě v pátek večer zajet na noru, aby si ji Endýsek "osahal". A dobře jsme udělali, protože ona kažná nora má svá specifika a při Endýsově velikosti každá odlišnost hraje velkou roli. Do nory se mu tedy moc nechtělo, tak jsem párkrát natrénovala jenom "vsuknutí" - tak se vlezení do nory říká.

    A abych nezapomněla, také díky vstřícnosti jednatele OMS Benešov, pana Poslušného, jsme se zkoušek mohli zúčastnit. Jemu děkuji za přijetí přihlášky doslova na poslední chvíli.

    V sobotu ráno byla obloha zamračená, ale nepršelo. Na zkoušky nás přijelo poměrně dost, celkem 19 psů s psovody. Docela mě překvapil poměrně vysoký počet foxteriérů, jestli jsem dobře počítala, bylo nás šest. Potom několik parsonů a russelů, jedna borderka (tedy teriér, kolie by do nory nevlezla), a zbytek jezevčíci a jagové. K mému milému překvapení byli mezi foxly manželé Kirschnerovi se svým drsňáčkem Puntíkem, naši kamarádi.

    Na nástupu jsem byla s Endýskem až poslední, právě pro na poslední chvíli podanou přihlášku. V duchu jsem si říkala, že jestli půjdeme do nory jako poslední, tak se Endy totálně přemotivuje a výsledek bude s velkým otazníkem. Ona je ta liška totiž na hony cítit a foxlík moc dobře ví, co se bude dít. A jak moc chce pracovat, tak celou dobu, mírně řečeno, šílí, aby už v té noře byl.

    Po přejímce psů, zahájení a nějaké úvodní řeči začalo losování, takže ve mě svitla naděje. Pán přede mnou ještě zažertoval, že jako poslední v řadě si moc "nazalosuju". Což měl pravdu, ale protože na mě zbylo startovní číslo pět, byla jsem opravdu ráda a dost se mi ulevilo.

    Takže žádné dlouhé čekání na výkon, jen jsem dala na chviličku Endyho do auta, aby trochu přestal šílet, a už jsme šli. Ednýsek šlapal jak hodinky. U prvního kotle doléhal celých 90 vteřin, u druhého dvě minuty. U třetího byl také brzy, mile mě překvapil, jak si se zlomy v noře poradil. Potom šel ještě jednou na rychlost. On má opravdu problém s tou svojí výškou, ale on to celé protlačil za 42 vteřin! Sice jsme za čas obdrželi známku 3 místo 4, ale já jsem moc moc spokojena. Myslím, že kdyby se používal nějaký koeficient, který by zohledňoval výšku psa, Endy by byl mezi prvními. Ale o pořadí nám nejde, podstatné je, že Endy zkoušku úspěšně složil. Bodová zráta 3 body za čas je minimální.

    Takže výsledek: ZN 81 bodů, čas 42 vteřin, obstál.